K našemu řemeslu vedou různé cesty. Ukážu vám dvě a přidám i varování, s čím počítat. Aneb kdo je připraven...
Co vám o HR neřeknou
Píše se rok 2004 a mě čeká poslední rok na právech.
Ano, čtete dobře. Žádná psychologie nebo andragogika. Moje hrdinka byla Ally McBeal a já se viděla, jak po škole začnu v nějaké fajnové firmě jako in-house právník. O tom, co je HR (nebo tehdy spíš personalistika) jsem neměla páru.
O rok později jsem s čerstvým titulem magistry práv (funny 😀) nastoupila do vznikajícího HR back office, abych se starala o pracovněprávní věci. Tenkrát to pro mě ještě pořád bylo víc o právu než HR a brala jsem to jako možný krok směrem do legal týmu.
Ale děly se věci.
Začala jsem poznávat, o čem že to HR vlastně je. Jak se řeší administrativa, mzdy, postupně i odměňování, benefity, vzdělávání, spolupráce s lídry týmů, procesy, strategie…
Střih, ať nejsem dlouhá.
Prostě mi začalo docházet, že mnohem víc než paragrafy a smlouvy mě zajímají lidi, týmy a kultura ve firmách. Dneska už vím, že chci zvyšovat laťku HR v Česku. A že to je můj způsob, jak mít dopad.
Můj příběh je ale jen jeden z mnoha. Mnohem častěji potkávám přístup
„Mám rád/a lidi, tak půjdu dělat HR.”
Jestli je tohle vaše hlavní motivace, mám jedno doporučení. Ještě to promyslete 🙂 Proč?
☝️ Zaprvé: není jen jedno HR.
V malé firmě budete nejspíš sami a tak trochu si sáhnete na všechno. Ve velkém korporátu bude vaše role o hodně užší. Možná budete pomáhat organizovat školení. Nebo se starat o administrativu. Nebo se věnovat čistě náboru. Atd atd.
Ať tak nebo tak, představa, že HR „se baví s lidma a organizuje eventy” má k realitě docela daleko.
☝️ Zadruhé: HR není soutěž v oblíbenosti.
Vy možná máte rádi lidi. Já ostatně taky. Teda ne vždycky a ne všechny 🙂
To ještě neznamená, že lidi budou mít rádi vás. Jen varuju, ať jste na to připravení.
Nejspíš budete zavádět i nepopulární změny. Čekají vás situace, kdy s manažery řešíte mizerný výkon jejich týmů nebo se dokonce potřebujete s někým úplně rozloučit. Občas uslyšíte něco o tom, proč to HR vlastně máme, když firmě nevydělává peníze…
☝️ Zatřetí: Ideální HR je mission impossible.
Přesto věřím, že se o něj máme snažit. Protože každý může být lepší HR. Každá firma může mít lepší HR.
Jak si ho představuju?
Zvládá vztahovou stránku věci - srozumitelně komunikuje, buduje si důvěru, umí naslouchat, má empatii, dokáže říct i ne… Ano, to jsou ty „lidi”.
A zároveň:
Dokáže myslet v souvislostech i mít pozornost k detailu,
Drží strukturu, plánuje a doručuje to, co má největší hodnotu,
Umí si poradit i s daty a systémy,
Má tzv. T-shape profil - odborný záběr doširoka s aspoň jednou silnou expertizou.
Tohle už je mnohem víc o výkonu.
🤷♀️ Tak může to HR dělat každý?
ANO i NE 😀
Cest do HR je hodně. Liší se i motivace, které nás k tomuhle řemeslu přivedou. A to je vlastně v pořádku. Když máte HR tým aspoň o pár lidech, dá se s tím krásně pracovat a vyvážit různé osobnosti nebo talenty.
Těžší to mají one wo/man HR shows v menších firmách. Tam aby jeden rozuměl všemu 🤦♀️
Část věcí se ale dá outsourcovat. Můžete se zapojit do různých HR komunit a nabrat inspiraci tam. Nebo si na oblasti, kde se necítíte jistě, vzít mentora.
Když na to nejste sami, i ta mission impossible je o trochu snazší 🦹.