Jeden z efektivních způsobů, jak rozvíjet kulturu otevřené komunikace a zpětné vazby ve vaší organizaci, je začít se co nejčastěji ptát na feedback a vhodně s ním pracovat. Platí to úplně pro každého, ale pro lídry dvojnásob.
Tady je můj “výběr z hroznů”, jak na to:
Chce to zen - naučit se přijímat feedback jako dárek a cenný vstup pro osobní rozvoj. Věřit tomu, že nám druhý chce zpětnou vazbou pomoct, ne naopak.
Šéfové nastavují laťku. Nejen tím, že se na feedback ptají, ale i tím, jak ho přijmou, nebo že sdílí svoje zkušenosti, v čem jim zpětná vazba byla užitečná.
Naše “plazí mozky” nás v reakci na kritiku nejdřív pošlou do defenzivy, s tím moc nenaděláme. Je potřeba to vzít jako fakt a snažit se, aby nepříjemné emoce (strach, hněv, ponížení…) byly co nejdřív za námi a dokázali jsme začít hledat řešení. Malá nápověda - vhodně podaný feedback pravděpodobně moc emocí nezpustí. Jestli se vám povedlo někoho rozčílit nebo rozplakat, chyba bude nejspíš na vysílači :-)
Pozor taky na vlastní ego - může nám říkat, že my přece víme nejlíp, jak dělat svoji práci, a to pak vede ke znevažování nebo povrchnímu zpracování zpětné vazby, kterou dostáváme. Prostě promarněná šance se zlepšit.
Ptejte se dobře - pomůžou otevřené otázky, konkrétně položené. Zmenšíte tím pro druhého “problém” a získáte hodnotnější feedback.
Přijměte nepohodlí druhého - zeptejte se na feedback a mlčte, pomalu počítejte do pěti… Když neustojíte chvilku ticha, moc se toho nedozvíte.
Naslouchejte, abyste porozuměli, ne abyste odpovídali. “Slyším, co říkáš, děkuju” je mnohem lepší než “Slyším, co říkáš, ale…”
Snažte se, aby stálo za to vám zpětnou vazbu dávat. Řekněte, co se s ní chystáte udělat dál. Neslibujte ale příliš, jen buďte srozumitelní, co se (ne)stane a kdy.
To, že oceníte otevřenost druhého, ještě neznamená, že feedback bez výhrady přijmete. Nejdřív chvíli jen naslouchejte a snažte se chápat... nesouhlaste až později. Dejte najevo, že jste dotyčnému vděční za to, že je ochotný vás kritizovat. "S touhle zpětnou vazbou nesouhlasím, ale líbí se mi, že jsi mi řekl/a, co si myslíš. Zajímá tě, proč s tím nesouhlasím?"
Vytvořte si z vyžadování zpětné vazby zvyk. James Clear o návycích napsal celou knihu, tak jen odkazuju.
Jak by to mohlo vypadat prakticky?
Takhle ANO:
"Co bych měla přestat dělat / začít dělat / v čem pokračovat, aby se ti se mnou líp pracovalo?"
"Jakou JEDNU věc bych měl změnit, abych...”
"Dneska budu mít prezentaci pro tým, můžeš mi prosím pak říct, co se povedlo a co bych mohla udělat líp?”
Takhle raději NE:
"Hej, kámo, máš pro mě nějakou zpětnou vazbu? Řekni mi to hned teď.”