top of page
  • Obrázek autoraBohunka Hihlánová

Paradox flexibility



Aneb proč lidé s volnou pracovní dobou a místem pracují víc?


Sdílím plnou verzi textu, ze kterého vznikl článek Matěje Moravce pro Welcome to the Jungle.

Existují nějaké obecně platné, praktické rady, jak lépe oddělovat pracovní a osobní život v případě flexibilní pracovní doby nebo možnosti pracovat na home office?
  • Doporučuju se nejdřív zamyslet, jaké jsou moje osobní hranice, co mi vyhovuje, co ne. Nebála bych se zkoušet, experimentovat, hledat optimální nastavení. Pro někoho je ok začít v 11 dopoledne a končit pozdě večer, pro někoho naopak. Někdo potřebuje pro spokojenost pevnější režim “od devíti do pěti”, někomu je dobře ve flexibilnějším uspořádání (např. intenzivní 2 hodiny ráno, pak si jít třeba zaběhat, po obědě operativní věci a další fokus okno třeba až potom večer).

  • Nezapomínat současně na to, že svoje hranice je nutné sladit s potřebami týmu a klientů.

  • Dva konkrétní tipy:

    • mít doma vytvořené pracovní místo - mimo něj nepracuju;

    • využívat naplno možnosti nastavení telefonu - notifikace, tichý mód, odložit ho na určité místo ve stanovený čas, apod.

Když pracuji z domova, jak se nedostat do spirály neustálé práce? Jak se skutečně držet plánu, že v 17:00 zaklapnu počítač a nepracuji, když se vždy na konci pracovní doby zdá, že musím ještě něco dotáhnout nebo když mi volá kolega/klient?
  • Tady se asi doporučení nebudou moc lišit při práci z domova a v kanceláři.

  • V širším pohledu nám pomůže práce s prioritami - mít je pro sebe definované, klidně i v nějaké vizuální podobě, pořád na očích. Každou činnost pak proti tomu můžu porovnávat (je mojí prioritou rodina? pak s tím není v souladu trávit 16h denně prací...)

  • Jeden konkrétní tip: pomáhá mít naplánované další aktivity (sport, rodina, přátelé, čas na sebe) a dávat si je klidně i do kalendáře (i kdyby to měla být jen událost “odpočívám”). Opticky se tak mimopracovní věci dostanou na stejnou úroveň důležitosti jako ty pracovní.

Z jakého důvodu není dlouhodobá práce přesčas přínosná ani pro zaměstnance, ani pro zaměstnavatele? (snížená efektivita práce, riziko vyhoření, nedostatek času na osobní rozvoj)?
  • Všechny tři zmiňované :)

  • Přidala bych ještě fluktuaci - zejména v určitých profesích, po kterých je velká poptávka, si můžou lidi vybírat a neváhají jít za lepším.

  • Z pohledu firem vidím jako klíčové hlídat si, co o work-life balance říkám a co skutečně dělám. Jestli když někdo odchází v 17 hodin, nezaznívají poznámky typu “bereš si půl dne dovolené?” Co dělají šéfové? První přichází a poslední odchází? Neberou si dovolenou a pokud ano, stejně z ní vyřizují maily? Volají vám o víkendu? V takové kultuře si rozumný balanc bude těžko držet i mistr zenu.

  • A pak tu je ještě velké téma potřeby kontroly - zvládnu jako leader opravdu nastavení “je mi jedno, kdy a odkud tým pracuje, důležité jsou výsledky”, nebo jsem nervózní, když nemám tým každý den na očích? To se pak může projevovat ve větším počtu zbytečných status meetingů, telefonátů, apod.



Jak by měly být organizované týmy, které pracují v rámci volného nebo hybridního režimu a které umožňují flexibilní pracovní dobu?
  • Klíčem je týmová dohoda, obecná doporučení nemůžou fungovat pro všechny.

  • Uvědomit si, že offline (kancelář) není možné 100% přehodit do online (remote) - jak to spousta firem zkusila někdy v začátcích pandemie; je to prostě jiná disciplína.

  • Co do týmové dohody zahrnout:

    • shodu na dni (dnech), kdy se setkáme v kanceláři (může to pomáhat dobrým vztahům, důvěře, určité typy schůzek je lepší mít naživo - workshopy, tvoření nových věcí, …);

    • poměr synchronní a asynchronní komunikace - aneb je opravdu nutné mít i běžné informační schůzky v jeden čas? nestačí je třeba nahrát a poslat týmu (např. aplikace Loom)?;

    • časy, kdy jsme nebo nejsme všichni k zastižení (včetně definovaných krizových situací, kdy je možné dohodu porušit);

    • očekávání rychlosti reakce - na chatech, v emailu, na telefonu;

    • nastavení statusů v komunikačních aplikacích;

    • jak postupovat, když někdo dohody nerespektuje :)

Na závěr jedna obecná poznámka: Nevím, jak moc efektivní je striktní oddělování “work” a “life”, máme prostě jen jeden život. Takže za mě to je “life balance”.


Kam dál? K tématu doporučuju speciálně tyhle dvě knížky (i když je spousta dalších):

  • Leo Babauta - The Power of Less

  • Oliver Burkeman - Čtyři tisíce týdnů

Comments


bottom of page