Lidi jsou to nejcennější. Akorát že vůbec.
- Bohunka Hihlánová
- 25. 4.
- Minut čtení: 3
Vážně jsou u vás lidi v centru zájmu?
„Lidi jsou to nejcennější, co máme.”
„Lidský přístup na prvním místě.”
„Jsme tu jako rodina.”
„Naše hodnoty jsou tým, respekt, přátelství, bla bla bla…”
Kdykoli tohle někde čtu, zbystřím. A začne mě napadat spousta otázek. Na čem se to pozná? Je to napsané jen na webu, nebo by to samé řekla i většina lidí z firmy? Nelžou si tak trochu do kapsy?
Protože pak přijde srážka s realitou:
1:1 schůzky s teamleadery? Na to nemáme čas.
Hybridní režim práce? Ani náhodou, pěkně všichni zpátky do kanclu, na 5 dní v týdnu. Ať vás máme pod kontrolou.
Směrnice i na to, jak si uvařit čaj.
Mikromanagement a nedůvěra, kam se podíváš.
Stokrát zkopírované HR best practice. To neva, že to u nás moc nefunguje.
Procesy nastavené pro 5 % lidí, kteří by je někdy hypoteticky mohli porušit. Takže 95 % zbývajících akorát otravují a brzdí.
Patnáct vrstev managementu a schvalování čehokoli trvající týdny.
Se sdílením informací hlavně opatrně.
A mohla bych pokračovat ještě dlouho…
Já si vlastně nemyslím, že je za tím zlý úmysl
Aspoň většinou… Jen se v tom prostě firmy plácají a nevědí, jak to dělat líp. Management jen kopíruje něco, na co byli sami zvyklí, když začínali. V oboru je to takhle standard. Udělat změnu je těžší než zachovat status quo. Co když s tím zkusíme něco udělat a nevyjde to?
A na to já říkám: kdybyste mohli inovovat svůj produkt a díky tomu mít výhodu na trhu, taky budete čekat, až to udělají všichni ostatní? Tak proč takhle neděláme inovace v přístupu k lidem?
Jak to vypadá, když na lidech opravdu záleží
No dobře, co s tím teď ale jako HR máte dělat, že? To nejdůležitější na začátek: sami to nezvládnete. A je to na dlouho.
Změna přístupu vyžaduje… změnu přístupu 😀
Bude to chtít poctivou archeologii, zanořit se hluboko k vlastním přesvědčením o lidech a o tom, jak ve firmě fungují. A to nejen v případě managementu, ale i u nás v HR profesi.
Půjčím si k tomu EACH model od Lucy Adams: Employees as Adults, Consumers and Humans. Tedy zaměstnanci jako dospělí, zákazníci/uživatelé a lidské bytosti. Hodně se mnou tenhle přístup rezonuje.
Naše přesvědčení se projevují třeba takhle:
Chováme se k lidem ve firmě jako pečující maminky a kontrolující / přísní otcové? (sorry za ten stereotyp) Nebo je bereme jako rovnocenné partnery?
Stavíme na principu „one size fits all” a hlavně ať to je pohodlné pro nás na HR? Nebo se umíme přizpůsobit jejich potřebám, pokud možno individuálně?
Jsou to pro nás „zdroje” nebo opravdu lidi? Vycházíme třeba z toho, co věda ví o psychologii? Jak funguje motivace? Co má opravdu vliv na výkonnost a spokojenost? Komunikujeme lidštinou nebo jak korpo-roboti?
Dost si zakládám na tom, že můj přístup k HR je hodně podobný principům EACH modelu. A stejně se občas přistihnu, jak mám potřebu mít něco pod kontrolou. Opečovat. Vyrobit metodiku tam, kde není úplně nutná. Změna mindsetu je prostě fuška 😀
Tak bych chtěla k něčemu podobnému inspirovat i vás. Dejte si půlhodinku sami se sebou. Projděte si, co a jak kolem lidí u vás ve firmě děláte. Jak o tom přemýšlíte. Z jakých přesvědčení to vychází.
Pak si budete moct poctivěji odpovědět, jestli jsou pro vás lidi opravdu v centru zájmu. Nebo jestli máte ještě hodně práce před sebou.
☝️ Můžu pro vás být průvodcem na téhle cestě. Rezervujte si nezávazný video call. Probereme vaši situaci a nabídnu vám možnosti, co a jak dál.